Textové pole:
Textové pole:

Historie KACHLOVÝCH SPORÁKŮ

 

Když řeknete „kachlová kamna“, mnoho lidí si automaticky vybaví v mysli právě sporák s plotnou na vaření a plechovou troubou.

 

Velmi často se jim říká „PEC“, i když toto označení je dosti zavádějící.

 

Pec v původním slova smyslu je poměrně veliká stavba, sloužící k pečení většího množství bochníků chleba. V prostorné peci se založil oheň, a spálilo se poměrně hodně dřeva, které předalo svou energii do silné vyzdívky a těžkého klenutého stropu pece. Po vyhoření se vymetl popel, vsadily nakynuté bochníky, a pec se rychle uzavřela, aby teplo neuteklo ven. Chleby se pak dokonale upekly teplem sálajícím z nahřáté vnitřní vyzdívky pece.

 

Sporáky s plotnou a plechovou troubou jsou z hlediska historie novodobějším řešením, které nahradilo dříve používaná otevřená ohniště. Sporáky byly dodatečně přistavovány přímo k tělesu starších chlebových pecí. Jednalo se tedy o dvě  a na sobě nezávislá topeniště. V peci se zatápělo pouze tehdy, když hospodyňka chtěla upéci více chlebů. Pro běžné denní pečení pokrmů se používala plechová trouba.

 

Pojmenování „sporák“ je v dnešní době také poněkud rozporné, protože si jej spojujeme spíše s plynovými hořáky, anebo s elektronicky ovládanou varnou deskou. Nicméně původní význam slova „SPORÁK“ byl právě pro kachlové sporáky, v nichž se topilo dřevem či uhlím. Jednalo se totiž o ve své době převratný vynález, který hospodyňkám USPOŘIL čas i peníze za palivo, když jedním ohništěm zvládaly uvařiti polévku, upéci buchty, i vyhřáti světnici.

 

V pozdějších dobách, kdy v některých domácnostech chlebovou pec zcela přestali používat, se tahy nad klenbou pece funkčně propojily se sporákem. Ležení tak bylo nahříváno, přestože pec již byla úplně odstavena. Tento princip se užívá dodnes u novostaveb kamen s ležením.

 

Zajímavost: V Krkonoších se v minulosti sporáku říkalo „pec“, a peci „stará pec“.

Textové pole:

 

Funkční části KACHLOVÝCH SPORÁKŮ

 

 

Plotna může mít různou velikost, podle potřeb hospodyňky či kuchtíka.

Nejmenší používaný půdorys plotnové části sporáku bývá cca 68x68cm.

 

Trouba může být jedna nebo dvě nad sebou. Ve spodní troubě se peče. Vrchní trouba má nižší teplotu, proto ji lze používat na sušení ovoce, hub, anebo na nakynutí těsta. Dvířka trub mohou být výklopná či dvoukřídlá, rovná i klenutá.

 

Místo hořejší trouby lze zabudovat i měděnec, nádržku na ohřev vody, která má i výpustný ventil. Nádobka může být zabudována i vedle topeniště, pak se jí říká kamnovec, a vybírá se naběračkou nebo hrníčkem po odklopení víka v úrovni plotny.

 

Vyvýšená část, v níž je zabudována trouba, je zvaná kobkou. V některých krajích se užívá výrazu „babka“, a v literatuře se lze setkat i s pojmem „věžice“.

Nejmenší používaný půdorys kobky bývá cca 68x68cm.

 

Jsou však i sporáky bez kobky. Trouba je v tom případě pod plotnou. Plotna je tedy delší, asi jako stůl, a takovým kamnům se říká stolový sporák. Pokud chcete na kamnech jen vařit, lze je postavit i bez trouby, pouze s plotnou.

 

V zadní části při stěně nad plotnou se často zhotovuje kachlová nástěnka. Ta má funkci ochrany přilehlé stěny před ušpiněním. Původní řešení, vycházející z tradice, je nástěnka ve formě obkladu do výšky shodné s kobkou, a se zakončením římsou, stejně jako na kobce. Novodobější řešení je nízká kachlová „polička“ pro umístění drobných kuchyňských potřeb či dekorací.

 

 

 

 

 

 

Textové pole:

PODHORSKÉ KAMNÁŘSTVÍ

originální návrhy a stavby tradičních kachlových kamen

 

 

 

Leoš Rožnovský

799 797 185 

466 566 262

podhorske-kamnarstvi@seznam.cz

Textové pole:

Kuchyňská kamna neboli sporáky, nesprávně zvané „pece“

 

 

 

Textové pole:

umístění A ORIENTACE SPORÁKU

 

Historicky tradičním řešením byl sporák umístěný za dveřmi světnice, v jejím koutě, při chlebové peci, přílehající k širokému komínu. Kobka směřovala do prostoru a plotna byla mezi kobkou a stěnou komína. Ve starých chalupách můžeme tuto dispozici ctít, a to včetně tělesa pece, byť již bude sloužit pouze k poležení.

 

Zvažujeme-li pouze sporák bez ležení na peci, pak jsou k úvaze tato řešení:

 

1) s kobkou 2-strannou, tedy přistavěný do rohu

2) s kobkou 3-strannou, tedy podélně přistavěný ke stěně

3) s kobkou 4-strannou, tedy volně stojící v prostoru (případně krátkou stranou plotny ke stěně)

 

Z hlediska předávání tepla je samozřejmě nejvýhodnější poslední možnost.

Textové pole:

Možnosti ležení „na peci“

 

Ležení vytápěné přímo: Pod ležením jsou vedeny spalinové tahy. Vodorovná plocha ležení je z několika vrstev šamotového a cihlového materiálu. Vzhledem k tloušťce hmoty se ležení se déle nahřívá, ale zase velmi dlouho zůstává teplé i po ukončení topení.

 

Ležení nepřímo vyhřívané:  Ležení je nahříváno od svislých přiléhajících stěn sporáku. Plocha ležení není z tak masivních vrstev, aby teplo mohlo prostoupit. Akumulace ležení je nižší, než u přímého vytápění.

 

Výška ležení: Z praktických důvodů doporučuji zohlednit výšku stropů místnosti, a ležení postavit v takové výšce, aby se na něm pohodlně nejen leželo, ale i sedělo. Ideální výškou je přibližně 1 metr. Do stavby ležení je vhodné zakomponovat jeden až tři schůdky.

 

Prostor pod ležením: Chlebovou pec, která vždy v tomto prostoru byla, dnešními zákazníky nebývá požadována. Prostor pod ležením je možné zhotovit dutý a využívat jej jako úložné místo na dříví, nebo i jiné předměty.

Textové pole: Textové pole:

KONSTRUKČNÍ TYPY TOPENIŠŤ

 

Tradiční sporákové roštové topeniště:

Je vhodné pro sporáky bez dalších přídavných funkcí. Tedy tradiční topidlo určené pro vaření a pečení. Rošt zde býval posazen vysoko, aby mezi ním a plotnou byl pouze malý prostor, umožňující vaření na malém množství dříví i v letních měsících.

Protože však většina dnešních zákazníků v létě vaří na elektrice či plynu, tak rošt usazuji níže, asi 30cm pod plotnu, aby se dalo při zimním topení naložit více dřeva.

 

Sporákové biotopeniště:

Moderní konstrukce topeniště. Topeniště je zcela nebo částečně zastropené. Je osazeno pouze malým roštem. Část vzduchu pro hoření je přiváděna ve výši plamenů. Tím dochází k prohořívání plynů, vznikajících při spalování dřeva. Dosahuje se vyšších teplot hoření, cca o 250° více, než u tradiční konstrukce. Spalování je vysoce účinné a ekologičtější.

Díky vysokým teplotám hoření lze na toto topeniště napojit další přídavné funkce:

tahový systém nebo teplovodní výměník.

 

Sporákové topeniště s prosklenými dvířky:

U malých prosklených dvířek je řešeno stejně jako biotopeniště.

Při požadavku na větší dvířka je konstrukce bezroštová, s tzv. oplachem skla, zabraňujícím začernění skel. Větší prosklená dvířka jsou vhodná pouze u sporáků, kde hlavní funkcí je vytápění. Pokud je sporák s většími dvířky používán pro vaření, je nutno počítat s větší spotřebou dřeva, než u menšího topeniště.

SPORÁK S PŘÍDAVNÝM TAHOVÝM SYSTÉMEM

 

Dalo by se říci „2 v 1“. Jedno topeniště pro dvě funkce:

1) klasický sporák s plotnou a troubou

2) akumulační tahový systém

 

Tahový systém může být řešen třeba jako akumulační kachlová stěna,

anebo jako druhé otopné těleso v sousední místnosti.

 

Topeniště je zde modernější konstrukce, podobně jako u „vytápěcího sporáku“.

Obě funkce jsou samostatné, přepínatelné klapkou.

Textové pole:

VYTÁPĚCÍ SPORÁK - JEDODUCHÁ A přínosná INOVACE

 

Tradiční sporáky mají jeden zásadní nedostatek. Aktivně hřejí až od určité výšky, většinou dané prvním řádkem kachlů. To je výšková úroveň topeniště i tahů pod plotnou a pod troubou. Vše co je níže, je pouze vyzdívka, která je víceméně studená.

 

Popsaný nedostatek jsem odstranil díky jednoduchému nápadu:

Místo tepelně neaktivní vyzdívky soklu a výklenku na dříví jsem do celé spodní části zabudoval systém spalinových tahů.

 

Topeniště takto vylepšeného sporáku je vždy řešeno technicky vyspělejší konstrukcí, pro dosažení vysokých teplot hoření a vysoké účinnosti spalování.

 

Většina dnešních uživatelů nepoužívá sporák k celodennímu vyvařování pro obrovskou rodinu. Dnešní člověk očekává od sporáku hlavně teplo. Vaření je v podstatě doplňková funkce. Proto je zbytečné, aby po většinu dne byla v provozu plotna. Plotna totiž odebírá obrovskou část energie z hoření a předává ji ve formě konvekce. Konvekční přenos tepla, jak známo, není tak efektivní, jako výdej tepla sáláním.

 

Vytápěcí sporák je osazen přepínací klapkou. Když zavřete cestu pod plotnu, spaliny začnou proudit tahovým systémem ve spodní části stavby sporáku. Poté, co předají velkou část své energie do akumulační hmoty těchto tahů, pokračují dál tradiční cestou do kobky.

 

Výsledkem je sporák sálající teplo v celé své ploše už od samé podlahy!

 

Příjemným bonusem jsou výrazně větší akumulační vlastnosti, než u sporáku tradiční konstrukce.

 

Takto konstruovaný sporák potřebuje naprosto shodnou půdorysnou plochu jako sporák tradiční - a topí neporovnatelně lépe.

Textové pole:

Nepostradatelná součást chalupy:

TRADIČNÍ SPORÁK S KOBKOU

 

Pro rovnoměrnější a delší teplo:

SPORÁK VYTÁPĚCÍ  nebo s AKUMULAČNÍ PŘÍSTAVBOU

 

Pro duševní relaxaci:

SPORÁK S PROSKLENÝMI DVÍŘKY

Pohodlí pro Honzu, ale i jeho ženu a děti:

LEŽENÍ NA ZÁPECÍ

 

Rozvod tepla do celého domku:

SPORÁK S VODNÍM VÝMĚNÍKEM

 

Pro nadšence minulých časů:

CHLEBOVÁ PEC