Textové pole:

PODHORSKÉ KAMNÁŘSTVÍ

originální návrhy a stavby tradičních kachlových kamen

 

 

 

Leoš Rožnovský

799 797 185 

466 566 262

podhorske-kamnarstvi@seznam.cz

Textové pole:

O kamnáři

 

  Oheň táboráků a první kamna.

Pocházím z vesnice pod horami, avšak s kachlovými kamny jsem se ve svém dětství zřejmě nikdy nesetkal. Vztah k plápolajícím plamenům a praskajícímu dřevu se u mne vytvořil asi až v útlé dospělosti, při častých vícedenních toulkách krajinou, kdy jsem rád usínal pod širákem.

 

   První kamna jsem postavil v roce 2010 ve své tehdejší chaloupce na Vysočině. Druhou amatérskou stavbu kamen jsem zhotovil v roce 2013 v Orlických horách. Do té doby jsem se živil převážně jako výrobní technik v menší továrničce na okna. V minulosti jsem poznal i několik jiných zaměstnání a profesí, ale vždy to byla jen práce s jediným cílem - výdělkem. Tedy až na nějaké výjimky, které jsem však pro zdravotní omezení nemohl vykonávat dlouhodoběji.

 

   Vyučení a začátky živnosti.  

Osud se ubíral svými nevypočitatelnými cestami, a v červnu 2016 jsem odcházel s vysvědčením od závěrečných učňovských zkoušek v oboru kamnář, na Střední škole stavební a dřevozpracující v Ostravě.  Skvělá možnost, vyučit se řemeslu i v dospělosti. Mnoho lidí tak najde svou pravou profesní cestu až třeba ve středním věku.

 

   Podal jsem si inzerát do novin a byla tu první zakázka. Došlo ke vtipné situaci - ještě jsem jezdil do školy, a zároveň stavěl kamna prvnímu zákazníkovi. Začátky nebyly snadné. Musel jsem jít hodně pod cenu a přijímat i stavby s minimálním ziskem. Na nářadí jsem si vzal menší půjčku od banky, výdělek vystačil na poplatky státu a náklady živnosti.

 

   V dosavadním životě jsem nevlastnil osobní automobil. Čistě z principu. S živností jsem tedy začínal bez auta. Dopravu jsem řešil více způsoby, vždy se někdo pro odvoz nářadí a materiálu našel, ať už to byl soused z vesnice, nebo sám zákazník. Na první zakázku jsem jezdil hodinu vlakem, a pak ještě tříkilometrovou procházku lesem. Do bližších vesnic chodil pěšky přes luka a lesy. Kolo tady v horách moc praktické není. První ojeté auto jsem si pořídil po roce a půl, kdy už bylo zjevné, že se řemeslem uživím.

 

   Ke kamnům nepřistupuji jako k obyčejnému „stroji na topení“, ale jako ke „krásnému a funkčnímu kusu nábytku“.

Začínal jsem s nízkonákladovými stavbami, některá kamna jsem stavěl doslova „ze starého šrotu“. Postupně jsem se dostával k realizacím, kde nejde pouze o cenu, ale také o kvalitu a estetickou stránku. V tomto směru bych rád i v budoucnu pokračoval.

 

    Rád pro vás navrhnu kamna, která nikdo jiný nemá.

Mnoho mých zákazníků hledá inspiraci u kamen, která viděli třeba u sousedů na chalupě, nebo někde na internetu. Raději však mám originalitu. Krásu spatřuji ve střídmosti a jednoduchosti. Zároveň se však nebráním experimentování s neobvyklým vzhledem kamen, nebo použití méně obvyklých kachlů i od jiných výrobců, než jen těch, s kterými pravidelněji spolupracuji. Bude-li to vaším přáním, můžeme sáhnout i po kachlích ze zahraničních manufaktur.

 

   Všechny kachlové stavby se snažím zhotovovat tradičními řemeslnými postupy.

Znamená to, že používám kamnářskou hlínu, umožňuje-li to konstrukce topidla. Ta, na rozdíl od pevných kamnářských malt a lepidel, umožňuje snadné rozebrání kachlů bez poškození, možnost průběžných oprav nebo kompletní generálky, kdykoliv v budoucnu, třeba i za 50, nebo 100 roků. To o kamnech lepených hafťákem říci nelze - tam bude potřeba těžká palice nebo sbíječka. Kamna stavěná na hlínu mohou sloužit i vašim prapravnoučatům.

 

Stavba s použitím tradiční kamnářské hlíny je pomalejší, než pomocí rychletuhnoucích lepidel. To je zcela v souladu s mou filozofií práce - zhotovit ročně omezený počet kamen a soustředit se na kvalitu už od samotného návrhu. Nejsem podnikatel, jsem řemeslník. Mým cílem není velký obrat, ale práce nejvyšší možné kvality.

 

  Mezi kamnáři se říká - co bude tvá první práce, to budeš dělat pořád.

Začínal jsem sporáčkem pro sebe, a první zakázka byl také sporák. A skutečně, kachlové sporáky tvoří většinu mých zakázek. A co je největší odměnou v mé práci? Samozřejmě, jsou to i peníze, bez těch to nejde. Ale vždy mne velmi potěší, když jsou kamna užívána ke svému účelu. A když zákazníci mají radost z toho, jak se v zimě u kamen hřejí, a jak dobře se jim na plotně vaří nebo v troubě pečou buchty. Pro takové lidi stavím raději, než pro ty, kteří chtějí kamna jen na to, aby se mohli chlubit návštěvám, a zatopí v nich sotva dvakrát do roka.

 

    Kamnářské řemeslo mi přináší dobrý pocit z toho, že nevyrábím spotřební zboží.

Poctivá kamna nemohou být výrobkem, který za dva roky zákazníka začne nudit, anebo se pokazí. Práce mi dává dobrý pocit z toho, že zhotovuji účelnou a zároveň krásnou součást domu, která při dobrém udržování vydrží na celý život. Cestu kamnářského řemesla považuji za trvale otevřenou. Pestrost profese umožňuje stále zkoušet nové věci, a vylepšovat se technicky i výtvarně.